5. ročník / 25. září – 1. října 1995
prezidentka Věra Rychterová
Za sedmero horami a sedmero řekami aneb Bylo – nebylo
názvy dnů: Osobo, ptám se Vás, nešly tudy děti? Jen dva prstíčky tam strčíme, hned zase půjdeme, Čichám, čichám člověčinu, Leží tam v oboře, nožky má nahoře, Od předení, panáčku,od předení, Jed´ jsem, sněd´ jsem, A jestli nezemřeli, žijí dodnes
Poprvé pohádkové informační centrum na nádvoří zámku.
Přehršel folklórních a divadelních vystoupení, řada souborů z Jičína, okolí i celé republiky, mnohé už poněkolikáté – Čtyřlístek, Lipka, Kanafaska, Jičíňáček, Lipka, Špalíček, Sedmikvítek a další, pěvecké sbory, divadelní soubory.
mezioborové kolokvium „Výchova k rytířství“
Jiří Suchý a Jitka Molavcová v kulturním domě, Jaroslav Nohavica v Biografu Český ráj
spřežení bílých samojedů (sdružení Samaritán) z Brna
pouliční divadla, folklorní vystoupení, regionální divadelní soubory, středověké trhy, kejklíři, hudci, vojenské ležení, historický průvod městem na zakončení
4. ročník / 26. září – 2. října 1994
prezident Petr Krupka
Zvony a zvonky
„Zvony a zvonky“ je téma hudební a názvy dní zněly proto podle lidových písní Tluče bubeníček, Maličká su, Ovčáci, čtveráci, Kudy, kudy cestička? Muzikanti, co děláte, Nepudu domů…- a nakonec ta jičínská: Znám já jeden krásný zámek
Na Arkádovém nádvoří jičínského zámku zazněly v komponovaném pořadu zvony nejen z celého kraje – nejstarší známý zvon Petra ze Žlunic, rebelantské zvony z Rovenska, Železnice a Robous v souvisloti s bitvou z roku 1866, ale i ze vzdáleného partnerského města Jičína Wijk bij Duurstede.
Odtud také přijel sochař Stef Stokhof de Jong. Rozcvička a společné zpívání dětí na Valdštejnském náměstí, Duhový den s putováním, sportováním, kinem a galašou „Říďa, úča, školník, žáci, staraj se nám o legraci“, odborné mezioborové kolokvium o psychologii dítěte jako každoročně, literární minisympózium o české pohádce. Koláče pro děti z Bosny.
J. Offenbach: Orfeus v podsvětí, koncert souboru Musica Bohemica, Pepa Nos, Josef Škvorecký.
Jaroslav Krček vyrábí s dětmi hudební nástroje.
A samozřejmě všechno ostatní.
3. ročník / 27. září – 3. října 1993
prezident Radoval Sál
..k čemu tam ta slunečnice je?
Tento ročník členil programové dny podle věkových kategorií, po úvodním „Pojďte taky do pohádky“ v pondělí pokračuje dnem pro nejmenší „S kočárkem a koloběžkou“, pro školáky „VČŠR – Velká česká školácká revoluce“, pro gymnazisty „Od primy k pracáku“, pro studenty slovy studentské hymny „Gaudeamus igitur“, sobota „Všichni míří k Ostromíři“.
Vedle úvodního karnevalu a diskotéky a řady hudebních a divadelních bylo zajímavé celotýdenní sochařské sympozium pod patronací hořické kamenické školy i literárněvědné sympózium na téma vodníci a čerti. „Galašou před školou a za školou“ – pořad v Kulturním domě s volbou Miss Ámos.
Mimořádné byly Krabicany nad Cidlinou, dětská urbanistická dílna na velkém nádvoří zámku. A také dětské sochařské sympózium.
Řada známých osobností na festivalu: přijela filmová režisérka V. Šimková-Plívová, koncert J. Hutky, K. Plíhala, autogramiáda Zdeňka Svěráka.
A pak byly samozřejmě pouliční divadla, tradiční řemesla a všechno, co patří k velké slávě.
A jak to bylo s těmi slunečnicemi? Lidé je vysazovali na nejrůznějších místech, v Jičíně i okolí.
2. ročník / 28. září – 4. října 1992
prezident Jaromír Gottlieb
Poprvé je stanoveno určité téma ročníku: podle J. A. Komenského „Ráj srdce“, (v Jičíně vzniklo i stejnojmenné občanské sdružení), jemu odpovídaly i názvy jednotlivých dnů: Brána jazyků, Škola hrou, Listové do nebe, Obecné trojumění, Orbis pictus, Cesta světla a Divadlo veškerenstva věcí.
K pestrému programu patří Drakiáda, literární soutěž, vystoupení zahraničních hudebních (SUSA Itálie, Frankfurter Musikverein) a divadelních souborů (Mechels Jeugt Teater z Belgie) i folklorních souborů z města i kraje, koncert souboru Musica Bohemica a také Pavla Dobeše, besedy se spisovatelkou Marií Kubátovou, básníkem Jiřím Žáčkem, malířem Radkem Pilařem a herečkou Jiřinou Bohdalovou, kolokvium o právech dítěte s doc. Zdenkem Matějčkem i pohádkový vláček na okružní trase Jičín – Sobotka a Kopidlno a zpět do Jičína
Poprvé se nad městem rozzářil ohňostroj.
1. ročník / 30. září – 6. října 1991
prezident Jaroslav Veselý
Zrodila se erbovní slavnost města se vším, co k ní už bude tak či onak patřit i nadále. Symboly festivalu se stanou pohádkový oříšek s panoramatem města, drak na bráně, vstupu do pohádkového království, na níž jsou vyvěšeny pohádkové zákony vytvořené dětmi, zvonec a rohožka, na níž se příchozí očišťují od všeho zlého.
Rozmanitost pořadů odpovídá filozofii festivalu, kterou lze shrnout v požadavku na tvořivost a setkávání lidí přes věkové, názorové a geografické hranice, celková otevřenost koncepce umožňuje přicházet v každém dalším ročníku vždy s novými nápady.
Termín přelom září a října odpovídá jičínskému posvícení, dodržuje se do sedmého ročníku festivalu. Tomu odpovídá i rámec festivalu – pondělní průvod a bohatý víkendový program.
Vymyslely se názvy pro jednotlivé dny: Bylo, nebylo, Den vernisáží, Den vandrování, Den smíchu, Co dovedeš? Čtvrtkův a Pilařův Jičín, To je zlaté posvícení.
V průběhu týdne proběhla literární soutěž, přehlídka jičínských dětských souborů, výstavy dětských knih, hudební večer, malé divadelní formy, besedy a setkání s pohádkovými osobnostmi. Na programu se podíleli Marie Kubátová, Vladimír Škutina, Jaroslav Hutka a Radim Hladík, Radek Pilař, manželé Lhotákovi, Jan Suchl, Zdeněk Řehoř.
