Hodnoty, historie a vize pohádkového festivalu
a její nadační podpory

Dne 29. 7. 1991 jsem nechal registrovat a zřídit právnickou osobu jménem Nadace celookresního kulturního festivalu „Jičín- město pohádky“ a o něco později .i její sesterskou organizaci- občanské sdružení Ráj srdce. Tu jako výraz zapojení občanské společnosti a v neposlední řadě po poradě s daňovým expertem- i z daňových důvodů. Nadace jako opora, podpora a hlavní organizační složka zmíněného festivalu existuje dál, byla transformována na nadační fond Jičín- město pohádky.

T.G. Masaryk mezi inspirativními myšlenkami, kterými obohatil náš život, pronesl jednu v tom smyslu, že národy a státy se udržují těmi idejemi, za kterých vznikaly. Analogicky bychom mohli konstatovat, že i nonprofitní hnutí, jimiž  výše označené nadační

a pohádkové konání bezesporu je, se také udržuje těmi idejemi, za kterých vznikalo. Ke srovnání něco málo z počátků pohádkového festivalu.

Nultý ročník jako víkendová akce vznikl jako jeden z výhonků nově nabyté svobody- na podzim roku 1990 jako „Kubínův Jičín“. Slavnosti J. Š. Kubína jako předobraz festivalu JMP byly od přelomu září a října r. 1991 transformovány zejména díky shodě myšlenek a filosofie Jaromíra Gottlieba a Jaroslava Veselého(oba původem učitelé..)- a dál rozvíjeny díky zcela mimořádné partě a komunitě  většinou pedagogů z Jičína a okolí. Tyto myšlenky měly svůj i trochu formální základ právě ve statutu Nadace JMP( zavedená již zkratka pro Jičín- město pohádky). Srovnejme původní cíle a hlavní činnost shora citované nadace s tím jak se je daří naplňovat:

Cíle:

1)„Probudit a oživit duchovní hodnoty, humanitní cíle, postavit je do světla možností jejich svobodného rozvoje se zvláštním zaměřením na  rozvoj osobností dětí a mládeže, a to i dětí tělesně postižených“.

Po mnoha několikahodinových diskuzích a přemítání v pohádkových „vejborech“ se rodilo dílo party nadšenců, podporované celkem 5 subjekty.

Schopnosti vést dialog a argumentovat byly od počátku dány ustavením dětského parlamentu a vyústěním samostatnosti při zřízení Pohádkových novin, které píší zejména mladí lidé během festivalu. Společenský respekt k pravidlům jsme zavedli i tím, že byly vytvořeny Zákony pohádkového města. Na nezbytnost naučit se znovu úctě jsme upozorňovali v provolání “Vážení lidé, děti a kmeti“.

Osobnost dětí a mládeže se o festivalovém dění rozvíjí např. tím, že si děti kreativně tvoří samy v tvůrčích dílnách, které jako příklad, kdy se mladí učí od starších(ne metodou PATER IMAGO- ale FRATER IMAGO- tedy učí se ne jen od rodičů, ale od starších studentů a kolegů. Snažíme se všeobecně napomáhat růstu toho ušlechtilého v dětech a mládeži (příklady od pískovišť po kolokvia, resp. semináře). Nenápadně upozorňujeme i na svody mediálního věku i tím, že necenzurujeme některé- méně kvalitní?- pořady(viz Maxim Turbulenc), ale snažíme se, aby si mladí sami vybrali a sami určili nezastupitelné hodnoty. Nalézání rozumné rovnováhy v tomto směru je zřejmě nezbytné v této turbulentní době!

2) „Vyjádřit naši vůli i schopnosti ke vzájemné i mezinárodní spolupráci v perspektivě svobodné Evropy, do níž je nutno vstupovat rozvíjením nejlepších tradic historického národa střední Evropy“.

Vzájemná spolupráce se zdejšími subjekty byla velmi rozmanitá a bohatá (viz nadace a celostátní setkání v Jičíně). Se zahraničními subjekty byla spolupráce zcela neobyčejná. Nejpodstatnější pak s nadací Stichting Jumelage z Holandského Wijk bij Duurstede- reciprocita, pomoc, holandská účast a nabídky pro kulturní pomoc v Jičíně-  např.sochaře Stef Stockhofe de Jonga, .Díky festivalu jsou pískovcové sochy a artefakty v Jičíně( U Loggie. Naši zástupci /Matucha, Čeliš a Smolík/ byli v Berlíně na obdobném festivalu, němečtí zástupci pak zde. Z této země nemůžeme opominout jednu zcela specifickou záležitost- účast nejmenšího slovanského národa v Evropě – Lužických Srbů a jejich představení Kuzvalski klobouk na festivalu v lužické srbštině- nepochybné rozvíjení dávných snah i regionální osobnosti pátera Marka z Libuně o slovanskou vzájemnost a podporu..

Třetím nejvýznamnějším počinem /z celkem 16 zemí, které se zúčastnily na festivalovém dění)- byla účast zástupců Jičína v italském Trentu- a Italů zde. Nadace JMP zorganizovala zájezd jičínského loutkového divadla Srdíčko(které má neodmyslitelné místo při organizování festivalu) do Trenta v Italii na festival ), současně zájezd a kontakt zdejšího muzea/též významně pomáhalo při festivalu/ do muzea lidové kultury tohoto zakladatele regionálních atributů jižního Tyrolska a současně loutkáře. Čeští loutkáři z Jičína z okruhu pohádkově spřízněných spoluorganizátorů tam sehráli  loutková představení na přání štědrých italských hostitelů./Giovanni Šebesta/. Tento Čechoital má své muzeum a nezastupitelné místo v dějinách.

Nelze přehlédnout a znovu zopakovat především neuvěřitelné kontakty nadace s Holanďany, které vyústily i v rozsáhlou spolupráci a oficiální partnerství naší nadace JMP i radnice  Jičína s Wijk bij Duurstede, kde byl dokonce ustanoven na radnici zvláštní pracovník pro styk s Jičínem…Partnerská holandská nadace zajistila a zaplatila z Evropských zdrojů   sedm  autobusů se sportovci a kulturními organizacemi z Jičína – do města velikosti Jičína – Wijk bij Duurstede.

Samozřejmě ruku v ruce s tak četnými zahraničními kontakty byl, byť mimoděk, pěstován- pocit hrdosti na vlastní zem!

K hlavní činnosti nadace budeme posuzovat, jak se podařilo naplnit její záměry:

1)“ Každoroční pořádání celookresního festivalu „Jičín- město pohádky“ „

Dosavadních 20 ročníků, jejich ohlas v regionu i celé zemi je dostatečně výmluvné…

Postupně se jen měnil a upřesňovat název- na festival regionální a kulturní. Nejpřesněji řečeno je dosud- multikulturní.

2) „Zvláštní zřetel k mentální stimulaci zdravotně postižených dětí“.

Nepochybně se daří- účast těchto méně šťastných dětí na četných divadlech, ale i aktivní účast/viz drakiáda na letišti, dílny, vláčky, atd./.

3) „Výchova k ekologickému myšlení (mmj. i ekologie dětské duše)“.

Zcela nepochybně se daří- viz třeba les Řáholeček/byť s výhradou- rozkraden!/, putování přírodou s výstupy na Zebín, ve skalách Českého ráje apod., park, poznávání rostlin. Také ovšem velmi reprezentativní účast na kolokviích- např. prof. Matějček, téma „Silný chrání slabého“ atd. Na interdisciplinárních kolokviích nejen pojmenování problému, ale i konkrétní návody k řešení problémových situací. Navíc velký přínos v tom, že na ně/i na jazyková minisympozia/ mají přístup i studenti, kteří tak vidí jak se vyjadřují elity tohoto národa- psychologové, lékaři, právníci, učitelé, psychiatři, pracovníci péče o mládež- a mají tak možnost se s nimi popř. identifikovat i vybrat si směr pro své další vzdělávání!

4) „Spolupráce s obdobnými kulturními institucemi, zabývajícími se pohádkou, a veškerými asociacemi takovéhoto zaměření v zahraničí“

Daří se spíše na domácí půdě. V zahraničí byla nejprve spolupráce s Dány(královská Andersenovská společnost v Odense- kladla si spíše profesionální podmínky a parametry). První ročník svými hračkami a stavebnicemi, které jsme pak darovali dětem- sponzorovala dánská firma Lego. Výzvy jsme činili i do německého Hammeln(krysař) i dalších měst, většinou bez větší odezvy.

Výchovu k estetickému vnímání světa a krásna jsme vědomě pěstovali v dosavadních  ročnících pohádkového festivalu, který shlédly až dosud desetitisíce lidí a dětí.

Výchova k čtenářství a čtení- spolupráce s knihovnami, křty knížek, veřejná čtení.

Jednoznačnou potřebu duchovnosti jsme se snažili zajišťovat nejen organizováním dětských mší, ale zejména Jičínským apelem a tradičními akcemi smírčího kříže-na velišském hřbetu za účasti vysokých představitelů mnoha církví. Právě v pietě za oba protikladné martyry(Tomáše Svobodu a jezuity Burnatia) a spolupráci velkého množství a spektra různých církví, směřujících ke smíření je další vysoká hodnota festivalového dění.

Snažíme se ve všech směrech o prosazení nové podoby spirituality.

Snahu slavit svátky jsme zejména v prvních ročnících posilovali tím, že jsme festival pořádali právě v čase, kdy v Jičíně bývalo posvícení. Nadace také první v Jičíně pořádala znovu po listopadu oslavu -Svátku matek! Oslavou rodiny jsou bezesporu časté- family- rodinné programy a naše snaha, aby festivalové dění vnímaly a prožívaly celé rodiny. Rodinu a její kontinuitu považujeme tedy za jednu z nejvyšších hodnot naší společnosti .

Tím, že na různých prostranstvích Jičína a okolí umožňujeme dle možností i neohlášeným subjektům se projevit /podia/ pěstujeme vědomě snahu svobodně myslet a svobodně i mluvit bez jakékoliv censury, což je faktor, který si mnozí dosud ne zcela jasně a patrně uvědomují!

V mnoha případech jsme vedli děti i ke kritice věcí veřejných(Krabicany nad Cidlinou kritizovaly nevhodný urbanismus ve městě, svobodné projevení se bylo i v dětském parlamentu a vzkazech jednomu ze symbolů festivalu- čarodějnici Remageně).Tuto čarodějnici lidské velikosti jsme dokonce vzali k přijetí a ocenění  naší pětičlenné delegace na pražském Hradě. Tomu se vyrovná snad jen opakované přijetí našich zástupců v Senátu, které zařídil jeden z našich důležitých mecenášů- p. Nikolaj Palatajkov.

 Kritika urbanismu se objevovala přečasto i v Pohádkových novinách i internetových vzkazech nejen od dětí, ale i od dospělých. Pohádkové noviny nyní už vydávali výhradně mladí lidé a studenti bohužel s určitou pauzou- příslib nových v čele s mladou profesionální novinářskou je nadějný.

Snad bychom měli více pěstovat povědomí nejen regionální, ale i národní, jakož i to, že není zcela samozřejmá současná svoboda projevu. Musíme umět přiznat svá pochybení a přijmout i jejich kritiku. Snažit se více proniknout do sítě sociální spravedlnosti, tajemství života a společnosti. Nenásilně prosazovat to, že naše česká kultura a historie je jednou ze samozřejmých částí mozaiky naší existence – a  pohádkový festival je /jak řekl Jaromír Gottlieb/- slavností, při níž „vyzdobíme svá srdce“. Pěstovat i dál a navazovat na ideály první republiky a znovu připomenout některé osobnosti a identifikační vzory našeho života. A také jak říkával T. G. Masaryk- NEBÁT SE A NEKRÁST!

Jaroslav Veselý, jeden ze zakladatelů festivalu (s Jaromírem Gottliebem). 

Považuji si za čest, že pro pohádku mohu pracovat nepřetržitě dosud(psáno 29. 5. 2023)