Nadační fond díky podpoře města Jičína přijal novou pohádkovou posilu! Výkonnou ředitelkou se od 1. února 2023 stala Ing. Petra Hanušová a abychom Vám ji představili, udělali jsme s ní malý rozhovor.

Milá Petro, co bylo důvodem, že jsi se přihlásila do výběrového řízení?

Jsem z Jičína. Od mala tu žiji a pamatuji si festival Jičín město pohádky ještě pohledem dítěte. Festival se postupem let pro mě nestal pouhým týdenním veselím, ale i určitou značkou města. Ať přijedu kamkoli a řeknu, že jsem z Jičína, tak každý si to spojí buď s Rumcajsem nebo právě s tímto festivalem. Jako pro „jičíňáka“ je pro mě důležité, aby se festival udržel a rozvíjel a pak také, aby reprezentoval naše město a vytvářel úsměv nejen na tvářích dětí. Přeji si, abychom jako jičínští patrioti mohli být na festival pyšní a honosit se tím, že se koná právě u nás. Dělat takový festival je velká výzva a já věřím, že ho společně zase postavíme na nohy.

V kultuře nejsi žádný nováček, prozraď nám, co jsi dělala před „Pohádkou“?

Na poli kultury se pohybuji už nějakou dobu. Poslední dva roky jsem pracovala jako vedoucí kulturního střediska v Lázních Bělohrad. V Jičíně jsem se účastnila mnoha kulturních akcí jako pomocník či dobrovolník ať ve Valdštejnské lodžii, tak i na festivalu Jinčíčin, Propadák a minulý rok jsem byla i součástí týmu festivalu Jičín-město pohádky. Mimo to mám k umění a kultuře velmi blízko i ve svém soukromém životě. Ilustruji dětské knížky, kreslím, maluji, tvořím a navštěvuji kulturní akce všelikého druhu. Proto jsem ráda, že mohu ovlivnit i kulturní dění v Jičíně a pokračovat na cestě, kterou jsem si ve svém životě našla, a to na cestě rozdávání radosti a zážitků. O tom totiž kultura a umění je.

Když jsi říkala, že si festival pamatuješ už jako malá, co jsi na něm měla nejraději?

Tak samozřejmě průvod masek, to bylo něco, na co jsme se chystali týdny dopředu. Každá malá holka se ráda převlékne za princeznu, vílu nebo čarodějnici. Taky jsem psala do pohádkových novin, což bylo super, protože jako dítě jsem se cítila součástí něčeho velkého. A co mě ještě hodně bavilo, tak to byl ten ruch, hudba a smích, kterým město vždy na týden ožilo. Člověk nevěděl, kam se dřív koukat. Jako dítěti mi všechno připadalo pohádkově neuvěřitelné a ráda vzpomínám na to, jak jsem celým tím rejem byla fascinovaná a s otevřenou pusou si prohlížela pohádkové postavy v životní velikosti, zkoušela si různá řemesla a mohla si hrát v různých koutech města.

A co pohádky? Máš nějakou oblíbenou?

To je těžké vybrat jen jednu. Kdyby to měla být pohádková knížka, tak jsem měla moc ráda Zahradu od Jiřího Trnky a Špalíček veršů a pohádek od Františka Hrubína. A z pohádek televizních? To je ještě těžší. Těch je velká spousta. Ale na co nikdy nezapomenu, to jsou večerníčky, ty byly součástí každého mého dne a určovaly, kdy mám jít spát. V pyžamu si člověk zalezl na kanape a těšil se na další dobrodružství Maxipsa Fíka, Káti a Škubánka, Boba a Bobka a dalších. A každou neděli ráno jsem sledovala „Jů, Hele, neděle“ 😀 bez toho by ani nebyl víkend.

Jak vidíš letošní ročník? Na co se mohou děti těšit?

To by bylo teď brzo vše odtajnit. Ale letos, letos se bude kouzlit. To už vám prozradit můžu. Ráda bych do festivalu vrátila prvky, které se nám vytratily a zaměřila se na spolupráci s organizacemi, školami, firmami, spolky… napříč nejen naším městem. To, jaký festival bude není jen zásluhou Nadačního fondu Jičín-město pohádky, festival je nás všech a ráda bych abychom se všichni na něm mohli podílet. Dejme dětem pohádku a probuďme to dítě v nás dospělých, alespoň na jeden týden. Chtěla bys něco vzkázat těm, kteří si náš rozhovor přečtou? Ano chtěla. Pohádka bude a pokud se semkneme a začneme všichni táhnout za jeden provaz, tak bude rok od roku lepší. Zapomeňme na hašteření a žabomyší války a pusťme se s chutí, radostí, a hlavně i lehkostí do rozvoje něčeho tak pěkného jako je náš festival. Jsme v tom spolu a já jsem připravena vám naslouchat a přijmout každou pomocnou ruku. Neděláme to jen pro sebe a naše děti ale i pro další generace, kterým zanecháme krásný odkaz a jak už jsem říkala, alespoň na jeden týden v roce probudíme tu dětskou hravost a radost. Někdy na to už zapomínáme v té naší uspěchané době.

Petro, moc Ti děkujeme za rozhovor, pohádka má za sebou dva dost náročné roky a Ty víš, že to při dnešních cenách a podmínkách v kultuře není a nebude jednoduché. Přesto ses do práce pustila po hlavě, s obrovským elánem a nakažlivým nadšením. Držíme Ti všechny palce a těšíme se na letošní 32. ročník festivalu!